Česká filharmonie ⬩ Manfred Honeck

Souborné provedení Beethovenových symfonií uzavřou dvě z nejznámějších, Pastorální a Osudová, v interpretaci Manfreda Honecka. Obrácené pořadí, v němž Pátá symfonie následuje po Šesté, nezvolil Manfred Honeck náhodou. Přesně takto zazněly obě symfonie při premiéře 22. prosince 1808 v Divadle na Vídeňce. Celý program byl však mnohem delší. Po Šesté symfonii přišla árie Ah perfido, Gloria ze Mše C dur, Čtvrtý klavírní koncert v autorově podání a po přestávce Pátá symfonie, Sanctus a Benedictus ze Mše C dur, Beethovenova sólová klavírní improvizace a na závěr Chorální fantazie. Koncert trval přes čtyři hodiny a nevyvolal přílišné nadšení, protože se konal za dosti nepříznivých podmínek: orchestr měl jen jednu zkoušku a publikum unavila i délka programu. Co my bychom přitom dnes dali za možnost slyšet Beethovena improvizovat!

Půl roku po vydání Osudové tiskem přinesl její brilantní analýzu a nadšenou recenzi E. T. A. Hoffmann a brzy nato se stala jednou z klíčových skladeb celé hudební historie a inspirací pro Brahmse, Čajkovského, Brucknera, Mahlera i Berlioze. Osudovou symfonií se otvírala jedna z nejproslulejších koncertních síní světa, vídeňský Musikverein, zněla na inauguračním koncertě Newyorské filharmonie v roce 1842 a při svém návratu do čela České filharmonie v roce 2012 si ji vybral i Jiří Bělohlávek. Pastorální symfonie je jedním z mála Beethovenových děl, které má programní obsah. Beethoven přírodu miloval a trávil v ní hodně času. O obsahu symfonie se však vyjádřil v tom smyslu, že je spíše „vyjádřením pocitů než výtvarným popisem.“