Společný orchestr žáků základních uměleckých škol a hráčů České filharmonie

Koncert přesunutý z 19. června 2022.

Když se členové Společného orchestru žáků ZUŠ a hráčů ČF sešli na úvodním setkání projektu v listopadu 2019, snažili se zachytit stručně motivaci a očekávání, se kterými do projektu vstupují. Většina se těšila na nové zážitky, možnost seznámit se s lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou notu, apod. Některá vyjádření se ovšem z dnešního pohledu ukazují v jiném světle.

„ Určitě to bude super zkušenost, protože všichni budeme muset být samostatní, ochotní a hlavně připravení na něco, co si jen tak někdo nezkusí. Jsme ještě mladí, tak proč do toho nejít!“

Nikdo tehdy nečekal, jak to celé může dopadnout. V lednu a únoru 2020 ještě proběhla zkouška smyčců pod vedením dirigenta Ladislava Ciglera a dělené zkoušky všech nástrojových skupin pod vedením filharmoniků. Všechna další naplánovaná setkání jsme bohužel museli zrušit. Ovšem díky velké vytrvalosti, motivaci a nadšení mladých muzikantů, jejich pedagogů a také filharmoniků se společný orchestr sešel na dvoudenním soustředění v červnu 2021. S velkou radostí, že spolu mohou opět hrát naživo, členové orchestru pilně zkoušeli pod vedením Petra Altrichtera. Společný orchestr se naposledy sejde na říjnovém soustředění a vše vyvrcholí na slavnostním koncertě ve Dvořákově síni.

A jak svoji zkušenost oceňovali účastníci předchozího ročníku?

„Už samotná příležitost hrát v tak velkém tělese byla úžasná, protože hra v malém orchestru o dvaceti hráčích se s tím nedá srovnávat. Být součástí něčeho tak velkého, tak silného… to nejde ani popsat slovy. Totiž když jste jen divák, posloucháte hudbu se stejným pocitem jako člověk, který sní o létání. Jenže jakmile jste uprostřed té hudby, jste její součástí, létáte!“

„Zapomněla jsem na sebe, dýchala jsem s ostatními… Při potlesku jsem měla slzy v očích a musela jsem se přemáhat, aby se nespustily, a potom večer jsem je tam měla znovu, protože jsem byla nešťastná z toho, že už to mám za sebou, že už se to nezopakuje. Chtěla jsem ten pocit zažít znovu, hrát donekonečna, nikdy nepřestat… Zůstat prostě v tom úžasném stavu, kdy se pro mě tak nějak sjednotil vesmír.“

„Každým pohybem smyčce, každým fouknutím do hoboje, každým úderem do tympánů hledáme v orchestru cestu. Ta cesta, to je proces, při kterém se všichni vzájemně dozvídáme o sobě, snažíme se sladit dohromady… To poselství, co jsem zde získal: Hudbu dělají krásní lidé, hudbou si najdeš krásné přátele.“