Česká filharmonie ⬩ Alisa Weilerstein

„Vím, že muzika jde a musí jít dál a je stále složitější. Ale také často méně poslouchatelná a hůř vnímatelná. Publikum nemůže držet krok s autory, kteří stále experimentují bez ohledu na vkus lidí. Jsou dokonce autoři, kteří tvrdí, že jim vůbec na publiku nezáleží. Ale já tohle nejsem. Já chci, aby lidé vydrželi vyslechnout skladbu do konce, aby ji přijali. Proto musím určité věci korigovat, aby jim bylo rozumět,“ vyznal se v rozhovoru pro Klasiku Plus skladatel Jiří Teml (*1935).

Jeho Labyrint paměti se měl své premiéry dočkat již v dubnu 2020, kvůli koronavirové pandemii se tak bohužel nestalo. Jistě bude zajímavé Temlovo dílo vyslechnout v kontextu Debussyho skladby Moře (La Mer). Impresionismus totiž patří k posluchačsky nejvstřícnějším směrům, a právě tuto hodnotu český skladatel nejen slovně proklamuje, ale také opakovaně prokazuje ve své práci.

Druhou světovou premiérou na programu je Violoncellový koncert, který si Česká filharmonie objednala u britského komponisty Richarda Blackforda. 

Sólového partu Blackfordovy skladby se ujme Alisa Weilerstein, pro níž jde o parádní disciplínu: premiérovala již koncerty od Joany Tower, Matthiase Pintschera či Pascala Dusapina. Americkou violoncellistku s Českou filharmonií pojí dlouholeté hudební přátelství, sluší se připomenout alespoň nahrávku Dvořákova koncertu pod vedením Jiřího Bělohlávka z roku 2014 a společné vystoupení se Semjonem Byčkovem v newyorské Carnegie Hall o čtyři léta později.