Česká filharmonie ⬩ Magdalena Kožená

„To, jak jsme s otcem v dětství a během dospívání pořád dokola hráli Dvořákovy Slovanské tance, pravděpodobně do značné míry ovlivnilo, že jsem se stal hudebníkem. Přijet sem, do rodiště těchto tanců, a nahrát je s Českou filharmonií, je pro mě opravdu krásná věc. A uvidíme, kam to povede!“ pronesl Simon Rattle na tiskové konferenci, během níž oznámil své plány s prvním českým orchestrem. Živá nahrávka obou řad Slovanských tanců bude pořízena během koncertů v sezoně 2024/2025, u labelu Pentatone by měla vyjít na podzim 2025.

Zařazení Antonína Dvořáka a Kurta Weila v jeden večer vystihuje Rattlovy umělecké a dramaturgické ambice, s nimiž do České filharmonie přichází. „Fascinuje mě, jaké skladby orchestr hraje často a jaké zůstávají spíše vzácností. Existuje mnoho oblastí, které můžeme prozkoumat. Určitě jsou skladby, na které se dychtivě těším, protože jsou pro orchestr jakýmsi rodinným dědictvím. Ale stejně tak jsou tu skladby, které bych rád slyšel, protože zde dosud nebyly hrány,“ vysvětlil současný šéfdirigent Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu.

A to je právě případ Sedmi smrtelných hříchů. Tento „zpívaný balet“ (ballet chanté) napsali Bertold Brecht a Kurt Weil v Paříži na začátku 30. let, krátce poté, co oba emigrovali z nacistického Německa. Jde o poslední spolupráci tohoto tvůrčího dua, v níž Brecht uplatňuje svou pověstnou jízlivost, zatímco Weil se inspiruje dobovou populární hudbou. Satirická jednoaktovka ve své barevné, kabaretně-jazzové partituře vystihuje jednu z typických podob hudební tvorby první poloviny dvacátého století. A pokud jde o smrtelné hříchy, pro pochopení děje je potřeba zapamatovat si pouze ten nejtěžší: smrdět korunou.