Když 21. října 1898 přišel Edward Elgar vyčerpaný domů z práce, usedl po večeři ke klavíru a začal improvizovat. „Co to je?“ zeptala se jeho žena Alice, kterou neznámý motiv zaujal. „Nic,“ odpověděl. „Ale něco by to být mohlo.“

Improvizaci Elgar rozvinul do čtrnácti variací. Každá z nich portrétuje jemu blízkou osobu, které jsou až na jednu výjimku vždy odtajněny iniciálami. O poznání méně snadné je určit, na jakou skladbu autor Enigmou odkazuje. Tuto hádanku totiž skladatel sám nastolil, víc ale prozradit odmítl.

To John Adams svou kompozici předkládá s podrobnějším návodem. „Frenzy vystihuje chvílemi drtivý pocit, kdy reflektujeme svět kolem kolem sebe především tak, jak ho vnímáme skrz každodenní dávku online zpravodajství a informací, z nichž velkou část konzumujeme, aniž bychom brali v potaz jejich rozrušující, podvědomý vliv na to, jak se cítíme.“

Jako šílenství nebo aspoň troufalost mohlo v roce 1912 na porotu Rubinsteinovy interpretační soutěže působit Prokofjevovo rozhodnutí zúčastnit se jí s vlastním koncertem pro klavír. Dvaadvacetiletý skladatel tehdy nicméně získal první místo. Jeho krajan Jevgenij Kissin již za nahrávky Prokofjevových skladeb obdržel ocenění celou řadu. 

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.

Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům. Konají se od 18.30 hodin v Sukově síni. Moderují Pavel Ryjáček a Petr Kadlec.