Česká filharmonie ⬩ Karen Gomyo

„Zvuky a myšlenky přímo visí ve vzduchu, hltám je a přejídám se. Sotva je stačím škrábat na papír,“ pochlubil se v dopise příteli v červnu 1874 Modest Petrovič Musorgskij. To už pracoval na hudebním uctění památky malíře a architekta Viktora Hartmanna – na Obrázcích z výstavy. Musorgského blízký přítel v srpnu 1873 zemřel a Akademie výtvarných umění v Petrohradu z jeho obrazů uspořádala výstavu, kterou skladatel navštívil. Inspirován spatřenými díly, rozhodl se Musorgskij transformovat deset z nich do not. Původně klavírní kompozici pak pro orchestr v roce 1922 upravil Maurice Ravel a z nepříliš hraného díla se stal hit.

Úpravy se nevyhnuly ani prvnímu houslovému koncertu Maxe Brucha: komponování mu totiž nešlo od ruky. „Můj koncert pro housle postupuje pomalu – na tomto poli se necítím příliš jistý. Považujete psaní houslového koncertu za příliš odvážné?“ píše svému bývalému učiteli Hillerovi v listopadu 1865. A ať už zněla odpověď jakkoli, mnohačetné přepisování se nakonec vyplatilo. Vznikla autorova nejslavnější skladba.

Asi nejslavnějším dílem Johna Adamse zůstává opera Nixon in China, odvaha ujmout se aktuálního tématu mu ale nechyběla ani u nedávné skladby Frenzy. „Frenzy vystihuje chvílemi drtivý pocit, kdy reflektujeme svět kolem nás, především tak, jak ho vnímáme skrz každodenní dávku online zpravodajství a informací, z nichž velkou část konzumujeme, aniž bychom brali v potaz jejich rozrušující, podvědomý vliv na to, jak se cítíme,“ charakterizoval tři roky starou kompozici. Svou „krátkou symfonii“ věnoval Simonu Rattleovi – v Rudolfinu ji však uslyšíme v interpretaci Semjona Byčkova.