Česká filharmonie ⬩ Herbert Blomstedt

Franz Berwald se živil jako fyzioterapeut, kromě institutu lékařské gymnastiky vedl sklárnu i cihelnu. Ač se mnohokrát pokoušel o plnohodnotnou hudební kariéru, nesetkával se u současníků s velkým pochopením. Ze čtyř symfonií se za Berwaldova života dočkala uvedení jediná Sérieuse, úspěch se však nedostavil. 

„Našlo se v publiku mnoho lidí, kteří Berwaldovi doporučovali pobyt v blázinci. Teprve pouhý rok před smrtí se stal profesorem skladby na Královské hudební akademii ve Stockholmu. Zanechal po sobě stručnou učebnici, jakýsi manuál pro začínající skladatele. Každý z nich si podle něj musí vždycky klást základní otázky. Je to, co jsem právě zkomponoval, technicky bezchybné? Je to naprosto unikátní? Pokud ne, šup s tím do ohně… Berwald byl prostě radikální a takoví lidé se těžko prosazují,“ vypráví jeho přední propagátor, švédsko-americký dirigent Herbert Blomstedt. A dodává, že hudba jeho oblíbence je především originální. Prominentní roli žesťových nástrojů u Berwalda přikládá Blomstedt vikingské kultuře plné rohů, překvapivá tvůrčí řešení pak autorově genialitě.

U příležitosti třistatřicátého výročí Berwaldova narození doprovodí jeho Třetí symfonii Osmá Dvořákova. Kvůli místu svého vydání dostala přezdívku Anglická, vznikala ale v roce 1889 na skladatelově letním sídle ve Vysoké u Příbrami.

„Koncert dopadl skvěle, ba tak, jak snad nikdy předtím dříve. Po první větě byl aplaus všeobecný, po druhé větší, po třetí velmi silný tak, že jsem se musel několikrát obracet a děkovat, ale po finále byla pravá bouře potlesku, obecenstvo v sále, na galeriích, orkestr sám i za ním u varhan sedící tleskalo tolik, že to bylo až hrůza, byl jsem několikrát volán ukazovat se na pódium – zkrátka bylo to tak hezké a upřímné, jak to bývá při premiérách u nás doma v Praze,“ napsal Dvořák o prvním britském uvedení Osmé z 24. dubna 1890. Tolik k otřepanému tématu tleskání mezi větami symfonií.