Česká filharmonie ⬩ Charles Dutoit

„Šílený týden,“ postěžoval si Maurice Ravel v dopise Madame de Saint-Marceaux v červnu 1909. Pracoval právě na přípravě nového baletu Dafnis a Chloé, který si pro svůj soubor Ballets Russes objednal impresário Sergej Ďagilev. Chaos a komplikace prý přinášel i fakt, že choreograf Michal Fokin vůbec nemluvil francouzsky, zatímco Ravel uměl rusky jenom nadávat.

Protože se spolu tvůrci neshodli na konceptu představení, došlo opakovaně k jeho přepracování a první uvedení díla se nakonec protáhlo až do roku 1912. Příběh o lásce pastýřů Chloé a Dafnise se stal Ravelovou nejdelší skladbou. A podle na komplimenty jinak skoupého Igora Stravinského, jehož Svěcení jara v Paříži zaznělo hned následujícího roku, dokonce jeho skladbou nejlepší, neřkuli jedním z nejkrásnějších kusů francouzského repertoáru vůbec.

Vřelého přijetí se dočkala také Mozartova devětatřicátá symfonie. „Úvod je natolik majestátní, že i toho nejchladnějšího a nejnecitlivějšího posluchače a laika překvapil tak moc, že i kdyby si byl býval chtěl povídat, zabránil mu v nepozornosti,“ popsal zážitek jeden z prvních posluchačů v roce 1792.

Ravel o Mozartovi mluvil jako o největším hudebním mistrovi, hudbě samotné. Fakt, že ho k němu kritika přirovnává, sice považoval za nadsázku, nepopíral ale, že se ke svému předchůdci cítí být velmi blízko. Však posuďte sami.

Česká studentská filharmonie hraje Mozartovu Symfonii č. 39.

Českou studentskou filharmonii podporuje generální partner České filharmonie Skupina ČEZ.