Smyčcový kvartet č. 1 e moll nazval Bedřich Smetana příznačně Z mého života. „Chtěl jsem si totiž vyobrazit v tónech běh svého života,“ píše a zdůrazňuje, že hudbu nepsal podle obvyklých receptů, ale že si toto kvarteto „uďálo formu, jakou má, samo“. Kompozici dopsal před koncem roku 1876.
Bedřich Smetana
Smyčcový kvartet č. 1 e moll
Magdaléna Mašlaňová 1. housle, umělecké vedení
Zdeňka Hájková viola
Petr Kadlec průvodce
Ke kvartetu Z mého života, který Bedřich Smetana psal už jako zcela hluchý, napsal výklad jednotlivých vět.
1. věta: „Volání osudu do boje tohoto života. Náklonnost k umění v mém mládí; náklonnost pro romantiku jak v hudbě, tak i v lásce, v životě vůbec; nevýslovné toužení po něčem, co jsem nemohl vyslovit aneb určitě si představit, a též výstrahu quasi mého hudebního neštěstí; ten dlouho znějící tón ve finále povstal z tohoto počátku; jest to ono osudné pískání nejvyšších tónů v uchu mém, které v roce 1874 mně oznamovalo mou hluchotu. Tuto malou hříčku jsem si dovolil proto, že byla pro mě tak osudná.“
2. věta: „Uvádí mě ve vzpomínkách do veselého života mého mládí, jak mezi venkovany, tak v salóně ve vyšších kruzích, kde jsem skoro celá mladá léta trávil, jako komponista tanečních kusů mladý svět obsypával a sám co náruživý tanečník byl znám. Též náklonnost k cestování.“
3. věta: „Upomíná mně blahost první mé lásky k dívce, která později se stala věrnou mou ženou. Boj s nepříznivým osudem, konečné dosáhnutí cíle.“
4. věta: „Poznání národního uvědomění v našem krásném umění, šťastný úspěch na této cestě, až konečně zahvizdne v uchu mém strašně znějící vysoký tón co výstraha mého krutého osudu, mé nynější hluchoty, která mně navždy uzavřela onu blaženost, slyšeti a kochati se v krásách našeho umění. Podrobení se nezvratnému osudu, který už v první větě co výstraha se ozval, s malinkým paprskem naděje na lepší budoucnost.“
Událost již proběhla
Událost již proběhla
